Celá země se zaobírá předáváním státních vyznamenání, kdo ho měl dostat, za co a proč se nedodržuje „Dress code“. Noviny mají o čem psát, v televizi se mají čím zaobírat a lidé mají o čem mluvit. Jak málo stačí k tomu, aby bylo v naší zemi malé pozdvižení. A to pan prezident evidentně umí, když k tomu přičteme jeho vybraný slovník.
A tak zase utíkám od reality a jedu si společně s dalšími kolegy vyčistit hlavu na Moravu. Vyrazili jsme v sobotu ráno v 8 hodin. Jelikož to není poprvé, co takto jedeme, tak se již navzájem známe.
Na D1 si vzpomenu na nynější hit od skupiny Chinaski – Víno. Praha za námi, Pálava před námi. Na naší nejvytíženější dálnici mě okamžitě v našem autobusu napadla otázka: „Dá si zde někdo horkou kávu v kelímku“? Myslím, že by se nikdo nenapil.
Ve Velké Bíteši jsme zastavili na oběd. Měli jsme možnost si město trochu projít. Musím přiznat, že mě velmi mile překvapilo. Pěkné náměstí, v restauraci, kde jsme se zastavili na oběd, příjemná a rychlá obsluha. Cestou k autobusu sem se zastavil u místního kostelíku, který byl obehnán hradbami. Z grantu ministerstva kultury bylo toto místo opravené. Kostel, hradby a okolí. Je ale pravda, že ač nepamátkář, dělal bych jiné věci jinak. Ale lepší, nežli to mít polozbořené.
A tak vyrážíme z Velké Bíteše a jedeme směr Bořetice – KRAVÍ HORA. Chvilka času před začátkem programu ve sklípku nám stačila k tomu, abychom si vesničku částečně prošli, podívali se na krásné sklípky a ještě si dali kávu a dortík v místím hotelu. Z nedalekého fotbalového hřiště k nám doléhal čilý ruch z právě probíhajícího zápasu, ale jinak se zdály být Bořetice v naprostém poklidu.
Večer před 18 hodinou vyrážíme do zamluveného sklípku. Výborný raut, majitel a obsluha skvělá. Malé a milé překvapení bylo, že 2 stoly byly obsazeny kamarády z vysoké školy v Brně, kteří se prý pravidelně schází.
A tak jíme, pijeme, družíme se s přísedícími, zpíváme, tančíme. V tu chvíli nás totiž nezajímá žádný prezident a další podobné záležitosti. V tu chvíli totiž zapomínáme na všední záležitosti a denní problémy a jen se bavíme a smějeme. A činíme tak až do třetí hodiny ranní. Majiteli sice trochu spadl úsměv, protože jeho milovaná Sparta prohrála s Plzní, ale to vůbec nevadilo. Bavili jsme se i tak skvěle a společně s ním.
Ranní snídaně byla zajímavá. Ty zmačkané obličeje, nedospalé tváře. Přesto ale s dobrým pocitem.
Osobně na Moravu utíkám rád. A vůbec nemám pocit, že by nás „Pražáky“ neměli rádi. Naopak. Chovají se slušně a přátelsky. A to se mi líbí. Tady u nás mi to chybí.
Musíme se opravdu pořád za něčím honit a řešit věci, které nemůžeme ovlivnit – viz předávání státních vyznamenání?
