Není dovolená jako dovolená

Po několika letech jsem se rozhodl strávit dovolenou s partou lidí. Řekl jsem si, že si splním sen a místo flákárny někde na pláži, kterou bytostně nesnáším, uspořádám aktivní dovolenou.

A tak jsem si začal v hlavě střádat plány kam, s kým a podobně.

Po zralých úvahách padlo rozhodnutí, že nejlepší bude navštívit naše sousedy na Slovensku. Nejen, že se tam každý (z dříve narozených) domluví, ale v podstatě tam budeme jako doma. A tak byla určena lokalita Vysoké Tatry. Obrátil jsem se na svou známou, která jezdí se svou rodinou do Tater pravidelně a u kafe jsme v podstatě udělali plán na celý týden. Takový zevrubný plán, záchytné body, zajímavá místa. Už jen koupit mapu, průvodce a můžu vyrazit, říkal jsem si. Ani nápad, ani nápad, říkali jiní. Víš co všechno potřebuješ? A už padaly názvy výbavy a mně v očích naskakovaly písmenka CZK jak Skrblíkovi dolary. Nevadí, to zvládnu.

Plán mám, výbavu dokoupím. Teď už jen sehnat ty správné lidi. Kdo někdy něco podobného dělal či pořádal, jistě mi dá za pravdu, že to není jen tak. Týden v jedné chalupě, pořád spolu. Nakonec se přihlásilo 13 lidí. Nad každým jsem se zamýšlel, ale některé jsem ani neznal. Ale občas je potřeba riskovat. Hlavně nesmí nastat ponorka.

Takže teď už jen dokoupit výbavu, zamluvit chalupu a jedeme. Čas ubíhal a postupně jsem dostával zprávy, že se všichni těší.

Prvního srpna jsem se probudil a nemohl se dočkat až vyjedeme. Všichni jsme se rozdělili do třech aut, nasunuli „loďáky“ do kufrů a vyrazili. Oběd byl zajištěn v Rožnově pod Radhoštěm. Zaparkovali jsme, našli danou restauraci, usedli a objednali si pití. Když jsme měli vybráno i jídlo, přišla slečna servírka s informací, že bohužel jídlo není, protože je dovážené a bude až za dvě hodiny. „Asi nějaký místní Moravský vtip“, pomyslel jsem si. Než jsme zjistili, že realita je taková. Řediteli, jak si to naplánoval? Už sem si sypal popel na hlavu. To nám to ale začíná. A tak proběhl přesun do jiné restaurace, kde jsme se pěkně najedli. A hurá do aut a jedeme dále.

Před příjezdem na místo jsme nakoupili v Popradu v jednom nákupním středisku. Takové malé překvapení bylo, když okolo auta a kolem nás, chodili romské děti a žebrali. Ale pošlete je do háje, když za rohem čekali dospělí. Ale nevadí, my už se viděli v chalupě.

Po příjezdu na místo jsme převzali klíče od pokojů, ubytovali se a šli si udělat oheň. První den nás čekala Téryho chata, druhý Zelené pleso. A třetí den volno. Poté Lomnický štít, Rysy a zase volno. A pak už zase odjezd.

Nejlepší hlášky z celého týdne? Aleši, ty kluku jeden ..., miliony mi tečou mezi prsty ..., drahá, ano drahý ..., nebojte, to je rovina ..., je čas ..., stará medvědice ... Chápu, že nezasvěcení neví oč jde, ale my co víme se smějeme ještě nyní :-)

Dojmy jsou takové, že se sešla bezva parta a na ponorku nedošlo. Vypilo se hodně alkoholu. Hodně jsme se nasmáli. Tady jsem si opět uvědomil, co za krásy můžeme vidět ve vnitrozemí. Také jsem poznal, co znamená mít pití s vysokohorskou přirážkou. Ale když víte, že se to tam nosí ručně, ty peníze klidně zaplatíte. Naproti tomu v Krkonoších, kde to dovezou autem a je to mnohdy dražší. To je smutné. Ale je fakt, že za lanovku na Lomničák dát přes 40 Eur, to byl taky mazec. A ještě s vědomím, že možná nic neuvidíte. My měli štěstí.

Už teď se těším na další aktivní dovolenou. Díky za to, že jsem poznal nové přátele a všem doporučuji, jeďte do Tater, dokud ještě můžete chodit. Válení u moře si nechte na důchod.