Čtvrt století poté ...

Zase uplynulo několik dní a zase se kolem nás stala spousta věcí. Ale právě dnes je tomu čtvrt století od chvíle, kdy si naši rodiče a další „vycinkali“ svobodu pro nás a další generace. Proč to zde připomínám? Protože si myslím, že na to už spousta lidí pozapomnělo.

Vezmu to trochu obšírněji. Náš malý stát byl většinou v područí jiného státu či režimu. Ať už to bylo Rakousko, za války Německo a pak v době komunismu také Rusko. Ale vždy jsme měli mezi sebou lidi, kteří byli ochotni za naši svobodu bojovat a položit život. Kolik je takových dnes?

Já komunismus nezažil tak, jako mnoho jiných. Byl jsem na prvním stupni základní školy, když doma všichni koukali na televizi, co se děje v Praze a na dalších místech. Byl jsem na prvním stupni základní školy, když do třídy vešla naše učitelka a řekla: „Děti, od teď mi už neříkejte soudružko učitelko, ale paní učitelko.“

Jaký byl rozdíl mezi naší malou zemičkou a západním Německem jsem poznal hned následující rok po revoluci. Pobyt na 14 dní v jedné rodině pro mě byla jako návštěva vesmíru. Co to je za kliky u dveří, za vodovodní baterie, kde mají špunt k vaně?  To co je nyní pro nás samozřejmost, tak tam už to fungovalo.

A od té doby uplynulo 25 let, já dospěl a měl jsem možnost si o historii naší země hodně naposlouchat, přečíst a podívat se na několik dokumentů a filmů.

Stále se pozastavuji nad názory, že za „totáče“ bylo lépe.

Poznal jsem lidi, kterým byl sebrán majetek komunisty. Ale když o něj po revoluci žádali, nebyl jim vrácen ve stejné výši. Za to ale přece nemohli komunisté.

Poznal jsem lidi, kteří na náměstí zvonili klíči a když přišli ve své obci na úřad, kde se volilo nové vedení po revoluci, tak před nimi seděli členové komunistické strany, kteří měli placky OF.

Poznal jsem lidi, kteří mi říkali, že za komunistů sice nemohli cestovat, ale měli kde bydlet, měli práci, neplatili stále nějaké poplatky a tak vlastně nějak vše fungovalo.

Když dnes slyším mluvit pány v politice, kterým je 50 let a výše proti komunistům, tak se podivuji nad mnoha věcmi. Jak mohli tedy za komunistů vystudovat? Někteří i v zahraničí? Byli i tehdy bojovníky za svobodu a demokracii?

Nechci se tady zastávat komunistů, nehájím je a nechci ten režim vrátit. Ale pokud jsme je tehdy nezrušili (myšleno politická strana), musíme je nyní respektovat. A není to o tom, že když se jim zvyšují preference, tak je budeme chtít zrušit nyní. Ne!!! Zamysleme se nad tím, proč se jim ty preference zvyšují. A naše jediná šance jsou volby. Tady jim můžeme vystavit účet.

To, co se dnes dělo v Praze proti našemu prezidentovi je ostuda. Jsme svobodná a demokratická země. A on už si uřízl ostudu svými výroky dost. To svědčí o jeho inteligenci. Ale demonstrovat, když máme vzpomínat??? To pardon. Tím jsme si uřízli ostudu jako národ my, ne Zeman.

A tak se ptám. Opravdu víme, o čem ta svoboda a demokracie je? Zjistili jsme to za těch 25 let?

Slovy Václava Havla. Ať pravda a láska, zvítězí nad lží a nenávistí.