S folklorem k lepší náladě

Víkend je skoro u konce a zase se na světě stala určitě spousta věcí. U každého z nás se pořád něco děje.  A já bych se rád zmínil o svém víkendu, co se událo. A že to byla akce. Oslava patnáctých narozenin folklorního souboru Furiant. Už tak dlouho je na světě, už tak dlouho dělá lidem radost.

Bohužel, nechci tady psát jen o pozitivních věcech. Opět se ukázalo, v jaké době a v jakém regionu žijeme.

Příprava galaprogramu pro oslavy Furiantu trvala poměrně dlouho a podílelo se na ni hodně lidí. Také finančně to nebylo úplně zadarmo. Ale my všichni, co folklor děláme to děláme zdarma, ve svém volném čase a pro pobavení nejen své, ale hlavně diváka. Jaká škoda, když pak i přes velkou propagaci vidíte poloprázdný sál. A to byl prosím vstup zdarma. Ale my všichni tanečníci a příchozí diváci jsme si to užili dostatečně a někteří až do ranních hodin.

Bohužel žijeme v takzvaném neživém regionu a zdejší lidi tohle téma moc nebere. Neuvědomují si, že folklor je naše státní stříbro. Že je potřeba lidový tanec, píseň, kroj uchovat i pro naše nástupce. Zbyl nám tady nějaký odkaz po našich předcích, kteří ho tvořili po mnohá desetiletí. A mnozí z nás si ho neváží.

Přijde mi, že lidé se pořád za něčím honí a nedokážou se chvíli zastavit, pobavit se.

Jsem spoluorganizátorem folklorního festivalu. Každý, kdo něco většího organizoval mi dá za pravdu, že to stojí hodně času a úsilí. A co je v dnešní době nejhorší? Všechno něco stojí a ty peníze je potřeba sehnat. Když pak vidíte člověka, který se u vstupu otočí se slovy: „Já vstupné platit nebudu, tady se za nic vstupné neplatí“, tak se zamyslíte, jestli máte pokračovat. Naše jediná odměna je totiž, jak jsem již výše zmínil, spokojený divák. Ale těch diváků je stále málo. Kam to míříme?

Je tedy opravdu nutné používat názvy a nápisy v jiné řeči, nežli je čeština? Je opravdu nutné používat v monologu či dialogu slova z jiných jazyků, nežli je čeština? Je každý z nás hrdý na to, že je Čech, stejně jako byli naši předci, kteří bojovali a umírali za to, abychom měli kde žít? Kdy si opravdu začneme zase vážit našich tradic? Kde jsou ty pravé Vánoce a další svátky, to kouzlo?

Zamysleme se nad tím. A nebuďme hrdí na svou zem jen tehdy, když se něco povede hokejistům či fotbalistům. Pojďme se bavit i v jiné dny. A třeba právě s folklorem.